Kolik úhlů má pohled?

Nedávno jsem se zabývala kauzou bratří Mašínů a snažila se o nějaké hodnocení, myslela jsem, že teď článek už nebude aktuální, ale jak sleduji, příjmení Mašínů se objevuje v mediích každou chvíli a zřejmě tomu tak bude i nadále.

Je mi jasné, že zde bude situace naprosto stejná, jako v případě naší politické scény, existují zastánci i kritici, záleží na každém, z jakého úhlu pohledu onu kauzu vnímá a protože mě samotnou zajímal celý příběh, hledala jsem informace, z nichž později vzniklo toto „zhodnocení“.

Fakta o činech odbojové skupiny Mašínů a spol.:
Akce č.1
Den: 13.září 1951 / Místo: Chlumec nad Cidlinou / Aktéři:C. Mašín, M. Paumer, Z. Janata
Cíl: krádež zbraní  
Výsledek: pokus o zpacifikování policisty na stanici SNB železnou tyčí nevyšel dle očekávání, dotyčný byl zastřelen Mašínem..

Akce č.2
Den: 28. září 1951 / Místo: Čelákovice / Aktéři: C. Mašín, M. Paumer, Z. Janata
Cíl: krádež zbraní  
Výsledek: nalákaný policista na fingovanou dopravní nehodu ozbrojen, svázán, na stanici při pokusu o omámení chloroformem podříznut C. Mašínem

Akce č.3
Den: 2.srpna 1952 / Místo: Žleby /Aktéři: J. Mašín, V. Švéda
Cíl: loupež peněz (částka 980 tisíc)  
Výsledek: zastřelený pokladník J. Mašínem

Akce č.4
Den: 7.září 1953 / Místo: Mořice u Vyškova / Aktéři: C. Mašín, V. Švéda
Cíl: žhářství 
Výsledek: zapálený stoh, postřelený dobrovolný hasič

Akce č.5
Den: 3.října 1953 / Místo: NDR / Aktéři: Z. Janata, V. Švéda, M. Paumer, C. Mašín, J. Mašín
Cíl: útěk do emigrace   
Výsledek: čtyři mrtví

Výsledky odbojové činnosti:
7 mrtvých
1 těžce zraněný
Janata, Švéda a Novák chyceni, popraveni po udělení trestu smrti
Mašínové a Paumer se stali občany Spojených států Amerických
(celý dokument ke stažení ZDE)

Tolik známá fakta, nyní se soustředíme na samotnou odbojovou činnost:

V knize R. Jánského „Tady bezpečnost“ vydané již v roce 1969 se píše o odbojových plánech skupiny:
-         plány na útok na budovu ÚV KSČ
-         plán na útok na vlak s K. Gottwaldem vezoucí vládní delegaci do Moskvy mezi Kolínem a Chotěboří

Z Novákova výslechu vyplývá, že bylo uvažováno o:
-         destrukci kolínské ropné rafinerie
-         únosu tehdejšího ministra obrany Čepičky
-         likvidaci některých komunistických funkcionářů a vyhlášených kolaborantů s komunisty
-         přepadení budovy MNV, pošty a SNB v Loučné na Boleslavsku

Později se ukázalo že útok na budovu ÚV KSČ zavrhli s ohledem na možné poškození Pražské brány – údajný důkaz taktičnosti

Pár slov samotného Ctirada Mašína: (celý článek ZDE )
- Plánů bylo víc, ale nakonec z toho nic nebylo. Nebyl čas. Milan Paumer byl odveden na vojnu, bratr měl být také odveden a asi by skončil v pracovním praporu. Já přišel z vězení a měl jsem jít také na vojnu. Skupina by několik dalších let nemohla fungovat. Proto jsme se rozhodli odejít.
- Plány proti Gottwaldovi a ministru Čepičkovi zvažoval bratr s Václavem Švédou a strýcem Novákem. Ten měl zkušenosti z války.Zdálo se, že šlo unést Čepičku na Západ a že by to mohlo mít i silný dopad. Ale měli jsme jiný hlavní plán. Chtěli jsme vyhodit do vzduchu vlak s uranem, který jel do Ruska. To by byla dobrá věc - jistější než Gottwald. Už jsme měli i třaskaviny a vybrané místo. Ale ani na to nebyl čas. Blížila se zima a závějemi přes hranice na Západ neprojdete.

Podle oficiální verze příběhu Mašínové pro zahájení své odbojové činnosti sháněli zbraně a za tímto účelem vyloupili poděbradské muzeum.

Jenže tady něco nehraje:
Skutečnost je taková, že k této loupeži, která je ve srovnání s tím, co prováděli počátkem padesátých let, bezvýznamným incidentem, se bratři odhodlají již v roce 1946.

Otázka tedy zní:
Nač a proti komu tehdy – dva roky před únorovým převratem – potřebovali těžké německé automaty a letecký kulomet, které v poděbradském muzeu odcizili? A proč je v mašínovské literatuře tento kriminální čin zmiňován jako odbojová akce?

Fakt, že k této události došlo již roku 1946, potvrzuje např. výpověď Václava Švédy, ale protože ta může být považována za nevěrohodnou vzhledem k tomu, že mohla být vynucena či zfalšována státní bezpečností, obrátili jsme se na Polabské muzeum v Poděbradech.

Dle vyjádření vedoucí archivu PhDr. Heleny Lipavské k loupeži došlo z 3. na 4. října 1946.
(zdroj: ZDE )

Tolik vše z dostupných fakt, která je možné dohledat. Navíc jsem se pokusila dohledat svědectví o činnosti jiných odbojových skupin v tehdejší době a narazila na odbojovou skupinu Černý lev 777.

Encyklopedie METAPEDIE uvádí:

Černý lev 777 byla česká antikomunistická sabotážní skupina působící v letech 1948-1951.

Jádro jihočeské resistenční skupiny Černý lev 777 tvořili někdejší členové lidovecké mládeže Jiří Řezáč a Igor Sirotek, ke kterým se záhy připojil Bohumil Šíma. J. Řezáč s I. Sirotkem se nehodlali smířit s komunistickou mocí a první akce prováděli již v roce 1948, byť, díky omezeným možnostem, lokálního charakteru. Například v Nechvalicích dočasně znemožnili založení JZD přerušením elektrického vedení.

O rok později ke skupině přibyli s Boh. Šímou Josef Novák a Jiří Dolista. V létě se jim podařilo získat zbraně a výbušniny, což umožňovalo vést účinnější boj. První akce proběhla záhy. 3. července vhodil I. Sirotek pumu do sekretariátu KSČ v Sedlčanech. Explose měla mezi veřejností velký ohlas a na Bezpečnosti prvně zaregistrovali činnost skupiny.

Černý lev se ještě rozrostl o puškaře Ladislava Šimka z Milevska, jehož povolání se odbojářům výrazně hodilo. Další větší akcí bylo odpálení nálože v budově sekretariátu KSČ v Milevsku. V 11 hodin večer 14. května 1950 časovaná bomba sestrojená Šimkem explodovala, kanceláře zdemolovala a zabila strážného komunistické ostrahy. Obdobný úspěch se žádné jiné protikomunistické skupině do té doby v Československu nepodařil.

Když se Řezáčova skupina začala ohlížet po spojení na další odbojáře a po kontaktech do zahraničí, byla odhalena. Zatčením jejích členů na jaře 1951 končí v českých zemích ozbrojený odpor proti komunistickému zřízení. Černý lev 777 však ukazuje, že poměrně malá, ale dobře organisovaná skupina dbající konspirace, může dlouho a účinně bojovat proti mnohem silnějšímu nepříteli.

Jiří Řezáč, Igor Sirotek a Bohumil Šíma byli popraveni 10. února 1952, další čtyři jejich pomocníci byli odsouzeni k vězení.
(zdroj: Encyklopedie METAPEDIE)

Můj pohled na odboj Mašínů a spol., na základě rozboru dostupných fakt a v přímém porovnání s odbojovou skupinou, je takový:

kdybych dnes začala tvrdit, že jsem v roce „xy“ plánovala zastřelit generálního tajemníka ÚV KSČ, měla bych být zřejmě taky oceněna jako hrdina v boji proti komunismu, pokud by mi to někdo dosvědčil. Pravdou je, že jsem našla jen samé výmluvy proč neudělali nic z toho, co si naplánovali, ale pouze nashromáždili zbraně, ukradli peníze, zapálili stoh a prostříleli se za hranice.

Pokud někdo poukazuje na důvody proč nemohl aktivní odboj konat pro nedostatek času (přestože mezi první akcí a poslední uplynuly více než dva roky!), nemožnost zapojit více lidí, a staví svou obhajobu pouze na určité plány ve snaze omluvit skutečné činy, jimiž byly plánované vraždy, nemůže to pro mě být hrdina, ale vrah, kterému přišla vhod doba a jeho činy se tak staví do úplně jiného světla.

Vím, že pro jiného mohou býti naopak hrdiny, kteří udělali, to co udělali, protože taková prostě byla doba, ale jedna pravda by se našla na obou stranách - názor, který zazněl v jednom z dokumentů od zastánce činů Mašínů - pokud opravdu svůj odboj mysleli vážně, tak měli zůstat ve své zemi, to že utekli je minimálně důkaz zbabělosti.

Na závěr jen malá otázka. Proč se toho tolik ví o Mašínech a tak málo o jiných odbojových skupinách?

P.S. nejspíš si zase počtu velkou kritiku, ale snažila jsem se o vlastní názor (nepřísluší mi je soudit) podle dostupných informací, nestraně, neovlivněně. Kdybych patřila k rodině některého z pozůstalých asi bych psala mnohem zaujatěji.